„Politici a političky do určité míry utvářejí veřejnou debatu a nasvěcují, co je a co není přijatelné a správné. Proto jasně říkám, že znásilnění a sexuální násilí není správné. Nikdy. A že na vině je vždy pachatel a ne oběť. Statistiky, podle kterých znásilnění zažije každá desátá žena a každý třicátý muž, jsou alarmující. Je opravdu nejvyšší čas situaci pro oběti zlepšit a redefinice, kterou jsme společnými silami přijali, tomu pomůže,” řekl předseda Pirátů Ivan Bartoš.
„To, že je v zákoně jednoznačně uvedeno, že ne znamená ne, je naprosto klíčové. K sexuálnímu násilí často dochází mezi nejbližšími – manželi, partnery, kolegy, známými. A právě proto, že je pachatel často někdo blízký, oběť zamrzne. Nebo se nebrání proto, že to okolnosti, jako jsou třeba spící děti ve vedlejším pokoji, nedovolují. Důvodů k tomu je celá řada. A to, že jim bude nově odpovídat právní řád, je pro důvěru obětí v systém a pro to, aby takové chování pachatelům navzdory jasnému ne neprocházelo, zásadní,” doplnila své pirátské kolegy místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová.
Současná právní úprava za znásilnění totiž považovala pouze situaci, při které si pachatel vynutil pohlavní styk násilím, pohrůžkou násilí nebo zneužitím bezbrannosti. Což neodpovídá všem reálným situacím. Oběť se až v 70 % případů nebrání právě proto, že je paralyzovaná a zamrzne. Data i celá řada nedávno medializovaných případů tak jasně ukazují, že je potřeba aby definice znásilnění reflektovala i tyto situace. V současné úpravě totiž dokonce v konkrétních případech nestačilo ani to, když oběť vysloveně řekla, že nechce, aby k sexu došlo a že akt není dobrovolný. To se úpravou mění. Stejně jako to, že dítě do dvanácti let věku bude automaticky chápáno jako bezbranné a sexuální trestný čin proti němu bude vždy považován za znásilnění, nikoli za pohlavní zneužití, které se trestá mírněji.
„Jde o obří krok správným směrem, přesto ale neřeší naplno všechny problémy, které jsou se sexualizovaným násilím spjaté. Proto jsem už teď připravena ve spolupráci s kolegy a kolegyněmi z podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí dál řešit další otázky, jako je povinné vzdělávání soudců, dlouho očekávaný dětský certifikát, podpora programů pro práci s původci násilí, dostatečná síť pomoci obětem, azylové domy, oblast sexuálního násilí v kyberprostoru a tak dále,” uzavřela Kocmanová.
