“Spousta výrobků, které by šlo opravit, dnes putuje na skládky. To znamená úplně zbytečnou zátěž jak pro peněženky spotřebitelů, tak pro životní prostředí. Pro představu, dnes přichází Evropané kvůli vyhazování zboží, které by šlo snadno opravit, až o 12 miliard ročně. Navíc se tak vyprodukuje 35 milionů tun odpadu. Právo na opravu konečně tohle nesmyslné plýtvání zastaví,” popisuje europoslanec a kvestor Evropského parlamentu Marcel Kolaja, který je členem výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů.
Směrnice zavádí takzvané právo na opravu, které by mělo platit v průběhu i po záruce. Před jejím vypršením budou mít prodejci povinnost nabídnout opravu, pokud není dražší než výměna. Po záruce se pak u vybraných typů zboží opravy výrazně usnadní. Konkrétně jde o pračky a sušičky, myčky nádobí, ledničky, televize, mobily, stolní počítače a monitory, svařovací zařízení, vysavače a také jízdní kola.
“Výrobci budou nově muset třeba informovat o tom, u jakých produktů musí opravy nabízet. V každé členské zemi vznikne web, který zákazníkům umožní si snadno vyhledat opraváře ve svém okolí. Ve výboru jsme do pozice Parlamentu prosadili také třeba povinnost pro výrobce opravovat i zboží, které bylo zakoupeno přes jiného prodejce, nebo dodávat náhradní díly i nezávislým opravnám. Ve výsledku bude konečně stejně jednoduché si nechat zboží opravit, jako si koupit nové. A ne jako dnes, kdy je sehnání opraváře mnohdy ‚mission impossible‘,” dodává Kolaja.
Směrnici ještě musí europoslanci stvrdit na plénu, poté zákon vejde do vyjednávání s Evropskou komisí a Radou. Po finálním schválení budou mít členské státy osmnáct měsíců na její implementaci do svých právních řádů.
