1. dubna, na apríla, se před 94 lety narodil spisovatel Milan Kundera, možná můj nejoblíbenější autor vůbec. Jakoby den jeho narození sám předznamenal cosi z díla tohoto velkého českého romanopisce, díla, ve kterém se komično neustále střetává a prolíná s tragičnem a jedno druhé vzájemně umocňují. Těší mě, že se dnes v Brně otevírá Knihovna Milana Kundery, jejíž základ tvoří spisovatelův dar. Je to významná kulturní událost nejen pro Brno, ale celou naši zemi. Milan Kundera je v kulturně-společenském smyslu osobností evropského formátu.
Těší mě ale také to, že dílo Milana Kundery žije dál vzdor všem svým kritikům. Přesvědčuje mě o tom každá návštěva knihkupectví a pohled na polici s tuzemskou literaturou, nějaký Kundera je tam vždy. A to je nakonec to jediné, o co Milan Kundera celým svým životem usiloval. Román je to hlavní, nikoli osoba jeho tvůrce či peripetie jeho geneze.
Ostatně do zmiňované police s domácí literaturou v těchto dnech přibývá nový soubor Kunderových dvou zásadních kulturně-politických esejů pod názvem Unesený Západ. Rozhodně si to pro tento nový svazek co nejdříve zaskočím.
Milan Kundera:
„Komično je kruté: brutálně před námi odhaluje bezvýznamnost všeho.“
„Prozradím vám velké tajemství. Odvěký trik lidstva. Vpřed – to je kamkoli.“