„Považuji za velmi důležité, aby byly oběti sexuálního násilí více chráněny. Současné znění zákona a soudní praxe, kdy jsou za znásilnění považovány jen případy, kdy je použito přímé fyzické násilí, pohrůžka násilí nebo bylo zneužito bezbrannosti oběti, typicky při její silné opilosti, je vyloženě špatně. Pod současnou definici totiž vždy nespadají případy, kdy oběť vysloví nesouhlas slovně, fyzicky se však neodváží bránit. Popřípadě, pokud je oběť v šoku, paralyzovaná, tak se nebrání a bránit se ani nemůže. Je to běžná reakce těla na ohrožení. Takových případů je až 70 % ,“ vysvětlila Klára Kocmanová.
„Není také dostatečně reflektováno vztahové násilí, ve kterém ve skutečnosti ke znásilnění dochází nejčastěji. Oběť se často nebrání, protože ví, že to stejně nemá cenu, obrana jí totiž v minulosti nepomohla, případně situaci zhoršila. Je tedy raději pasivní a snaží se tu situaci přečkat,“ doplnila Klára Kocmanová s tím, že důsledkem takto úzké definice je to, že z odhadovaných 12 tisíc znásilnění ročně je jich v Česku nahlášeno jen zhruba 600.
Na potřebě nápravy definice znásilnění v trestním zákoníku se již dohodli zástupci parlamentních stran a Ministerstvo spravedlnosti nachystá dvě varianty do konce června. Jedna varianta by měla být definice znásilnění založená na absenci souhlasu, druhá pak na pohlavním styku proti vůli, respektive na projevu nesouhlasu.
„Za Piráty upřednostňujeme variantu založenou na chybějícím souhlasu. Podle praxe v zemích, které takovou definici znásilnění mají také, víme, že varianta založená na absenci souhlasu v praxi pokrývá nejlépe všechny případy, včetně paralýzy. Občas slýchám obavu, zda by tedy bylo nutné před sexem podepisovat písemný souhlas. Nebylo, je to založené na běžné mezilidské komunikaci. Pirátský postoj bude samozřejmě záležet ještě na konkrétním znění legislativního návrhu, který bude ministerstvem předložen,“ upřesnila Kocmanová.
Piráti v této souvislosti podporují také přijetí Úmluvy o potírání a prevenci násilí. Tu Česko podepsalo už v roce 2016 a ratifikovala ji již většina zemí Evropské unie včetně některých konzervativnějších. Tato úmluva se vymezuje proti sexuálnímu a domácímu násilí, nastiňuje kroky k posílení prevence, lepší ochraně obětí a zranitelných skupin, jako jsou třeba senioři či lidé se zdravotním postižením.
„Úmluva jako taková nám nic nepřikazuje, je to spíš směr a doporučení. Je na nás, jak si jednotlivá opatření nastavíme. Považujeme za důležité Úmluvu přijmout i ze symbolického hlediska. Těžko můžeme vyzývat oběti k odvaze, když by neměli politici ani odvahu jasně se přihlásit k boji proti násilí a tomu, že je pro ně toto téma klíčové,“ doplnila Kocmanová.
