Kontroloři NKÚ velmi dobře pojmenovali důvody nestavění ZEVO na úrovni vládní. Bylo to posunutí zákazu skládkování využitelných odpadů z roku 2024 na rok 2030 a vytvoření výjimky, která po nevyhnutelném a v čase rozloženém zvýšení poplatků za skládkování umožnila obcím až do roku 2029 většinu svého odpadu skládkovat za poplatky původní. Poplatky příliš nízké na to, aby vytvořily v odpadovém hospodářství konkurenční prostředí.
Přesto řada investorů a měst, kde lze teplo vyrobené z odpadu využít v systému centrálního vytápění, začala výstavbu ZEVO zvažovat. Ukázalo se ale, že možnou výstavbu spalovny odpadu vítají především opoziční zastupitelé těchto měst. Jako munici na ostřelování svých politických konkurentů a jako žebříček vedoucí k vítězství v příštích komunálních volbách. Žádné ZEVO nelze postavit za jedno volební období a jen málokteré vedení města je ochotno po delší dobu snášet útoky opozice a občanských a ekologických aktivistů, že se chystají lidi ve městě otrávit rtutí a dioxiny.
Dobrý příkladem je Uherské Hradiště, kde se vlastníci místní teplárny, kterými jsou město a soukromá firma, rozhodli přejít od spalování uhlí na spalování zemního plynu a na energetické využití odpadu, tedy výstavbu ZEVO. Pominu-li klasické dezinformace o množstvích toxických emisí, které se v diskuzích objevily, tak od opozičních zastupitelů padlo i tvrzení, že ZEVO nesníží závislost na plynu z Ruska, protože plyn se dnes přeci nakupuje na burze.
Jaká je skutečnost už, bohužel, pochopili všichni. Ale příklad Uherského Hradiště je zajímavý ještě z jednoho důvodu. I malé ZEVO s kapacitou vhodnou pro město velikosti Uherského Hradiště a jeho okolí (15 tisíc tun odpadu ročně) je velmi drahé. Ekonomická výhodnost kombinace spalování plynu a komunálního odpadu byla ve srovnání s variantou přechodu na spalování pouze zemního plynu jen malá. Dnes to již neplatí, protože cena plynu je oproti původním výpočtům trojnásobná a výhoda ZEVO se naplno projevila. A nejen cenová, ale i strategická – polovinu tepla pro město vyrobíme z paliva, které budeme „těžit“ ve městě a jeho okolí.
Vysoká cena ZEVO je dána především vysokou cenou technologií na čištění emisí a tato cena je ovlivněna neustále přísnějšími emisními limity. Tlak na stále přísnější limity vychází především z tlaku ekologických aktivistů na vlády evropských zemí. ZEVO v Uherském Hradišti bude dokonce splňovat emisní limity, jejichž schválení se teprve připravuje. A přitom současné limity zajišťují, že ZEVO v Uherském Hradišti by zvyšovalo koncentrace toxických látek v ovzduší jen o setiny nebo desetiny procenta nad množství, které v ovzduší již je. Z dopravy, průmyslu nebo lokálních topenišť.
Titíž ekologičtí aktivisté pak svými námitkami, většinou účelově, protahují povolovací řízení na výstavbu těchto zařízení. Připomíná to devadesátá léta, kdy se blokádami snažili zastavit dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Kdyby ekologičtí a občanští aktivisté po celém světě nezastavili rozvoj jaderné energetiky, měli bychom dnes takový problém s globálním oteplováním?
Mirek Topolánek, jako předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR, na květnové konferenci hospodářského a bezpečnostního výboru parlamentu ČR navrhl, aby stát podpořil energetické využití odpadů a urychlil schvalovací procesy na jejich výstavbu. Nechci předpovídat, zda k něčemu takovému dojde, ale co bylo v době „evropského blahobytu“ nemyslitelné, je v době války možné. Ale možná by stačilo, kdyby jak politici, co jsou právě v opozici, tak ekologičtí aktivisté začali dělat, co stále dokola proklamují. Bít se za zájmy občanů.
