Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,
vážení členové vlády,
netěší mě, že se tady znovu setkáváme k tomuto tématu, místo abychom se věnovali zákonům nebo případně interpelacím. Dovolím si na úvod stručně vystoupit.
Považuji za naši stěžejní práci, abychom se věnovali zákonům, abychom je projednávali, ostatně jsme zákonodárný sbor, z toho slova to jasně vyplývá. Nicméně opět, a to je legitimní právo opozice, byla svolána mimořádná schůze, tentokrát už podruhé v tomto volebním období, s náplní odvolání mne z pozice předsedkyně Poslanecké sněmovny.
Já pozici předsedkyně Poslanecké sněmovny, stejně jako celou svoji politickou kariéru, vnímám jako službu, jako službu lidem. Jedna z klíčových věcí, kterým se máme podle mě věnovat, je, abychom jim zlepšovali životy.
Co tady dnes asi zazní a co můžeme očekávat, bude spíše než cokoliv jiného spousta osobních útoků. Ostatně z médií slýchám, že si mám projít uličkou hanby. Každý posluchač, divák a občan si udělá názor sám, jestli je to důstojné Poslanecké sněmovny.
Tím hlavním spouštěčem, alespoň údajně, abychom se tady dnes k tomuto tématu scházeli, byl způsob řízení schůze během projednávání třetího čtení důchodové reformy, a to konkrétně nepřipuštění hlasování o odročení, když už jsme v té době měli dávno prohlasováno, kdy se budeme tomuto bodu věnovat.
Chtěla bych připomenout všem, kteří se na to budou odvolávat, že máme stanovisko legislativního odboru. Komukoliv z poslanců je mohu dát samozřejmě k dispozici, mají je už dávno k dispozici jak členové vedení Sněmovny, tak paní předsedkyně a předsedové všech klubů. Zcela jednoznačně tam stojí černé na bílém, že můj postup byl správný a možný. To znamená, že pokud toto mělo být uváděno jako moje porušování jednacího řádu, tak ti, kteří mi to vytýkají, by naopak chtěli, abych se podle jednacího řádu nechovala, abych jej skutečně porušovala.
Podotýkám, že legislativní odbor ve Sněmovně funguje po desítky let v podobném složení či stejném složení. Fungoval tak i za mých předchůdců, jako byl pan Vondráček, pan Hamáček, paní Němcová a další. To znamená, že jej určitě nelze podezírat z nějakého stranění mé osobě.
Určitě tady zazní také argumentace, že svolávám mimořádné schůze na čtvrtky, kdy máme mít interpelace. Myslím si, že tady ani není moc sporu o tom, jestli bylo dříve vejce nebo slepice. Všichni víme, jak to tady poslední tři roky chodí a jak to tady funguje. Trháme rekordy. Myslím si, že množství schůzí a množství hodin, které jednáme, a množství hodin, které věnujeme jenom pořadu schůze, nemá obdoby nejenom v Evropě.
Z celkového počtu je to už skoro 500 hodin, které jsme věnovali jenom pořadu schůze. To je 26 procent času, který tady trávíme. 26 procent času, kdy se bavíme o tom, co vůbec budeme projednávat. To neprojednáváme zákony, neprojednáváme žádná usnesení, která by zlepšovala lidem život, to se skutečně jenom šermuje různými novými body pořadu schůze, které mají, to si dovolím hodnotit, často velmi zvláštní názvy. Například jestli má jeden ministr rád zvířata nebo jestli je jiný duševně zdravý.
To je vizitka nás všech. Říkám všech, protože si myslím, že to padá do určité míry i na hlavu vládní koalice, která nebyla schopna za ty roky změnit jednací řád. Také ten je zákonem, také ten by mohl být obstruován, podobně jako jsou tady v Sněmovně za toto volební období obstruovány desítky bodů, desítky zákonů.
My jsme často jako vládní koalice upozorňováni na to, že jsme obstruovali, když jsme byli v opozici. Tak pro srovnání, pro připomenutí a osvěžení paměti: v jednom volebním období to byly dvě věci, které byly obstruovány. V tomto volebním období už jsem jich napočítala kolem dvacítky, tedy desetkrát více.
Také Ústavní soud v tomto volebním období zcela jednoznačně ve svém rozsudku řekl, že není možné připustit destrukci parlamentní demokracie a našich jednání ze strany opozice. Řekl, že opozice určitě nesmí být umlčována, že určitě má právo se vyjádřit a dostat prostor, ale zároveň parlamentní menšina, tedy opozice, nemá možnost všechno destruovat a musí přijmout výsledek voleb. Tedy to, že z voleb vzešla většina, která má zodpovědnost za vládnutí v této zemi.
Častým argumentem, který slýchám, je, že umlčujeme, jsou toho plné sociální sítě našich opozičních kolegů. Mně to ve chvíli, kdy vidíme, kolik hodin se tady mluví a kolik prostoru je věnováno pro přednášení jak postojů, tak také třeba stanovisek k jednotlivým zákonům, nedává vůbec žádnou logiku.
V tomto volebním období, jsou to data k 25. 11., jsme už jednali 1 817 hodin. Za ty přibližně tři roky, po které tato Sněmovna funguje, je to více než za čtyřleté volební období let 2013 až 2017. Tehdy to bylo celkem 1 663 hodin. Nás ještě jeden rok jednání čeká.
Stejné je to i s celkovým počtem hodin a podobně. Jak dlouho se jedná nebo jak často se jedná do noci, a to i přes půlnoc, abychom vůbec něco prosadili, to je také důsledkem obstrukcí.
Co se týče řádné schůze číslo 119, která probíhá i v tomto týdnu, tak jsme jednali 52 hodin. Z toho pan předseda Babiš 6 hodin mluvil sám. Přes 11 procent času strávil u tohoto pultíku, u tohoto mikrofonu jeden jediný poslanec z 200, a to nemluvil k zákonům. To je přesně ukázka, jak to tady v tuto chvíli funguje.
Víte, někdy mám pocit, když slyším opozici, že největším problémem této Sněmovny jsem já v pozici její předsedkyně, že je to skvělá výmluva, že kdybych tady snad já nebyla, tak by se naši kolegové tak dlouho nevyjadřovali a nemluvili. Ale asi všichni víme, že tomu tak úplně není. Tolik k těm různým statistikám. Myslím si, že fakta hovoří zcela jasně.
Snažím se být v pozici předsedkyně nestranná, ať už přímo tady při řízení schůze, nebo při reprezentaci Sněmovny navenek. Jedním z dalších takových argumentů, kterým to podložím, je, že přednostního práva k tomu, abych vystupovala, využívám skutečně výjimečně, naprosto výjimečně, a pokud už vůbec, tak rozhodně ne k dlouhým projevům, což se úplně nedá říci o mých opozičních kolezích místopředsedech.
Tohle je přece požadavek, který bychom měli mít na celé vedení Poslanecké sněmovny. Měli bychom chtít, aby přednostní právo, které u místopředsedů a předsedkyně nebylo zamýšleno k prezentaci stranických postojů, bylo využíváno skutečně tak, jak bylo zamýšleno. Totiž k tomu, abychom zasahovali do diskuse ve chvíli, kdy se ubírá nějakým špatným směrem z hlediska například toho, jak je schůze řízena. To je jeden z dalších konkrétních faktických důkazů, že svých práv opravdu nezneužívám.
Každý si obrázek udělá sám. Myslím si, že platí citace, kterou tady teď chci říct, je to konkrétně citace Andreje Babiše: „Dochází k bezprecedentnímu znásilnění jednacího řádu a je potřeba, aby to tu zaznělo.“ To říkal, když byl ve vládě. Já se s těmito slovy ztotožňuji.
Dochází k tomu v aktuálním volebním období a bylo by dobré, kdyby ti, kteří takto uvažovali, když zastávali jiné funkce, se tím byli schopni řídit, když jsou sami v opozičních lavicích. Jednou v opoziční lavici může být každý z nás. Já jsem v opozici strávila osm let, takže vím, jaké to je a jak ty postoje je možné prezentovat.
Neměli bychom učinit nový standard z toho, abychom si videa z těchto přenosů sestříhávali na sociální sítě a nic jiného vlastně ani neměli za záměr svých vystoupení. I tohle se děje, i za to daňový poplatník v tomto volebním období platí. A já si nemyslím, že je to vůči němu fér.
Závěrem mi dovolte, abych poděkovala těm, kteří tady jednají konstruktivně, kteří se vyjadřují slušně. Ne všichni tady užívají slov vůči svým oponentům, jako je parazit, nula nebo připodobňování k Hitlerovi. Ne každý to dělá. A já chci všem napříč politickým spektrem, kteří se snaží argumentovat věcně, slušně a konstruktivně, za to poděkovat.
Také děkuji všem těm, kteří jste mi vyjádřili svoji podporu. Nemálo vás bylo i z opozičních lavic, z klubu SPD a hnutí ANO, kteří jste mi na čtyři oči, já vás tady nebudu diskreditovat tím, že bych vás jmenovala, říkali, že sami nesouhlasíte se svoláním této schůze a že to považujete za zase jednou zbytečné jednání, že jste se mnou jako předsedkyni spokojeni. I to se děje, byť chápu, že to tady nechcete a nemůžete říct na mikrofon, na plná ústa, na jméno.
Já vám všem ostatním děkuji za to, že tady mnohdy můžeme konstruktivně body programu projednávat.
Jak jsem říkala na úvod, nepovažuji za naši práci se tady zabývat sami sebou, považuji za naši práci se zabývat problémy České republiky a jejích občanů. Byla bych strašně ráda, kdyby se nám ještě v tom závěrečném roce tohoto volebního období podařilo co nejčastěji se udržet právě v této konstruktivní rovině a v tom, vůči čemu nebo kvůli čemu vůbec naše zákonodárná komora funguje a existuje.
Moc vám děkuji za pozornost.
